Máme se dobře! Nezasvěceným se může zdát, že tu nic neděláme, ale opak je pravdou.
Posledních 14 dnů pobíháme po Vancouveru a pracujeme kde se dá. Já jsem si zkusila, jak je stresující uklízet novou vilu za 40 milionů Kč. Jeden z mnoha postřehů – světla, která svítí celý den se NESMÍ utírat barevnou chlupatou syntetickou prachovkou, protože přiškvařená vlákna potom na světlech nevypadají nejlíp… Další díl seriálu Péťa uklízí pracháčům vilu probíhal v několika domech ve West Vancouveru, kde sídlí většina místních celebrit (z kanadských hvězd znám jenom Roda Stewarta, takže nevím kdo jiný by tam mohl bydlet ). Do ruky jsem dostala na první pohled velmi obstarožní vysavač, který se ukázal být velmi výkoný. Naučila jsem se vysávat všechny možné povrchy několika technikami. Zjistila jsem, že největší pořádek měli v domě Iránci a největší binec umí vyrobit číňani (fuj!). Honza pro změnu zkouší práci elektrikáře a jeho veselé historky z práce sem napíše jindy (protože dnes je v práci).
Minulou sobotu jsme naplánovali k obědu guláš s knedlíkem. Příprava guláše ještě proběhla celkem snadno, ale knedlík si na svoji premiéru musel počkat, protože sehnat ve Vancouveru prášek do pečiva není taková sranda. Nakonec jsme ho po dvou dnech usilovného obcházení krámů našli u Arabů, koupili a doma při studování receptu na Hrnkové knedlíky zjistili, že ho vůbec nepotřebujeme. Alespoň budeme mít i díky zásobování z Čech železnou zásobu kypřícího prášku
Včerejšek byl ve znamení slunečného počasí. Každý ve Vancouveru ví, že jakmile se objeví slunce, musí se toho využít. S Honzou jsme vyrazili vyzkoušet místní MHD v podobě SeaBusu. Na zastávku přijelo velké placaté plavidlo, s nadšením jsme se nahrnuli k přednímu sklu, pili kávičku, jedli muffiny a sledovali jsme, jak se loď přibližuje do North Vancouveru. Na břehu jsme se pak kochali výhledem na Downtown, který známe jenom „zevnitř“. Bohužel než jsme stihli dojít na nejbližší molo, připlul nad Vancouver opar, který je vidět na všech fotkách. V North Vancouveru ale opar nebyl, tak jsme šli prozkoumat okolí. Kousek od zastávky SeaBusu někdo vybudoval krásnou čínskou zahradu – Chiba garden. Je malinká, schovaná pod mostem, ale je v ní božský klid a navíc i jedna keška, důmyslně schovaná pod mostem
Další naše páteční kroky směřovaly do Vancouver Public Library. Zařídili jsme si čtenářské průkazy a můžeme se tu zdarma vzdělávat, takže pokud nás budete hledat a nebudeme doma, budeme pravděpodobně zašití v knihovně
Dnešní večer je v plánu kino – v rámci filmového festivalu EU se ve Vancouveru promítají Karamazovi (Tha Karamazovs). Páč jsme tenhle film v Čechách neviděli, jdeme na něj teď.
Myslíme na Vás milí rodičové, sourozenci a kamarádi, chybíte nám. Posíláme spoustu pozdravů
V utery 17.11. se nam zase po dlouhe dobe trosku vycasilo, tak jsme se rozhodli oslavit nas statni svatek chozenim po Stanley parku.
Cesta do nej vedla pres downtown, tak jsme se jeste po ceste zastavili v bance zaridit ucet. Vsechno za pul hodky vyrizene, z banky odchazime s funkcnimi kartami k uctu, jeste by nam tam mohl nekdo poslat nejaky prasule
U vstupu do parku nachazime prvni kesku, byla pekne schovana, ale napoveda byla jasna. To tu druhou jsme bohuzel nenasli, protoze hledat v lese plnem stromu „tree with log“, u ktereho je keska schovana je docela obtizne…
Hledani nas prestalo bavit, tak jsme se vydali do mistniho akvaria. Rybicek tam maj hodne, nektere zajimave kusy jsme nafotili, a pak jsme sli na sushi
Ráno sice pršelo, ale od jedenácti hodin jsme na nebi mohli pozorovat vzácný úkaz – modrou oblohu
Vzala jsem foťák a vyrazila na procházku kolem vody. Výsledek si můžete prohlédnout v galerii.
Dnes výjimečně nepršelo, tak jsme se dopoledne vydali s Honzou do Chinatownu najít kešku. Po ulicích běhalo spoustu malých čínských dětí a důchodců. Slavili Remembrance day a chvilkama to vypadalo jako Prvomájový průvod.
A kvůli návalu turistů ve vyhlášeném parku doktora Sun Yat-Sen nebyl takový klid, jaký by člověk očekával. Ale i tak tam bylo krásně. Kešku jsme našli raz dva a pak už jsme se mohli jenom kochat. Do parku se dnes také rozhodl vyrazit i jeden kanadský válečný veterán v krásné uniformě. Usadil se k jezírku, vytáhl igelitku, ve které měl schovanou veku a začal na celý park skřehotavým hlasem vykřikovat: „Ducky, ducky, duckyyy.“ Místní kačenky už jsou asi zvyklé, proto hbitě skočily do jezírka a namířily si to přímo k veteránově bagetě rozdrobené ve vodě.
Druhá část parku je od té první oddělena krásným mostem, na kterém sedí v malé boudičce malý aktivní Číňan a vybírá desetidolarové vstupné. Z úsporných důvodů jsme si tuto část zahrady nechali jako překvapení na dobu, kdy budeme vydělávat nějaký kanadský babky
Tak jsme konecne prestehovali z hostelu do podnajmu.
Azyl nam poskytli za 700 babek mesice polaci, kteri uz jsou v Kanade 20 roku. A uz ani nejsou polaci
Pres mistni webove vetesnictvi jsme koupili zanovni postel IKEA, aby sme nemuseli spat na zemi a pan domaci s nami pro ni svym truckem ochotne zajel.
Nas novy domov sdilime s dalsmi obyvateli, kteri jsou tu take v podnajmu a prijeli poznavat Vancouver . Baracek ma 4 loznice, 2 kuchyne, 2 koupelny, 1 obyvak, 1 patro a zahradu.
Dnes jsme se opět pohnuli dál. Tentokrát už mimo centrum. Místní „sockou“ jsme po 15 minutách jízdy přijeli k ulici East Pender. Nachází se tu spoustu podivných, ale i krásných domů, ty nejstarší z nich mají přes sto let.
Mysleli jsme, že největší výzva bude sehnat kvalitní bydlení, ale překvapivě jsme se zasekli při kupování polštářů, peřin a povlečení. Kanaďani mají asi nějakou úchylku na deky, takže čím víc dek, tím lepší spaní. Po půl hodině strávené mezi regály jsem vyhledala odbornou pomoc paní prodavačky, která mi velmi ochotně sepsala seznam všech věcí, které si musíme koupit. Výsledek je, že máme všechno kromě povlečení na peřinu, která vypadá, že už povlečená je, ale ve skutečnosti není Když jsme dorazili domů, smontovali jsme velmi výhodně nakoupenou IKEA postel, vyprali jsme nové povlečení a teď už ho asi tři hodiny sušíme v sušičce…
Odpoledne se navíc roztáhla po celodenním dešti obloha, takže jsme ještě vyrazili ven na procházku a ulovit jednu kešku. O pár bloků dál od našeho domu přistěhovalci vybudovali China town – město nejrozmanitějších vůní. Místní obchody se specializují na prodej čehokoliv sušeného. Cenu pro nejhnusnější sušený výrobek zatím vyhrává suverénně chobotnice Sušení brouci ovšem taky nejsou k zahození, takže kdyby měl někdo zájem, pošlete adresu, my pošleme balík. A jak to dopadlo s keškou? Je schovaná v Sun Yat-Sen Parku a my jsme o půl páté u jeho brány zjistili, že zavírá ve čtyři. Takže pešek
Treti den ve Vancouveru nam vysvitlo slunicko a vydali jsme se na prohlidku Granville Islandu.
V planu jsme meli najit 2 kesky.. Tu prvni jsme nenasli, ale u druhy se zadarilo
Konecne mame poradne pripojeni k netu, tak se povedlo nahrat dalsi fotky..
A dalsi prispevky budou pribyvat
Máme tu pátek. Honza je v divadle na představení Sluha dvou pánů. Péťa leží v posteli, pije čaj, smrká a přemýšlí, proč není hokejista NHL – dostala by přednostně vakcínu proti prasečí chřipce a nemusela by na Wikipedii hledat její příznaky a potom je pozorovat na sobě.
Ve středu proběhlo velmi očekávané stěhování do HI Central Vancouver. Dostali jsme stejně velký pokoj jako v hostelu Samesun. Rozdíl je v tom, že pokoj je pro DVĚ osoby a je v něm POUZE jedna dvoulůžková postel. Dokonce máme vlastní záchod a sprchu, kde nás nemůžou šmírovat ostatní. Paráda Jenom jedna věc se mi zdá podezřelá – nějaký můž v monterkách tu každý druhý den natírá divné šmouhaté stěny na chodbě.
Nicméně dnes jsme se byli podívat na jiné bydlení, protože hostel leze poměrně do peněz. Měsíční nájem je více než lákavý a lokalita je taky v pořádku (sousední dům sice vypadá jak klasická kulisa z amerických hororů, ale Honza mě ujistil, že „výzdoba“ je ještě pozůstatek z Halloweenu). Zítra už snad budeme vědět víc.
V neděli to bude týden, co jsme dolétli za oceán a zatím spíš poznáváme co? kde? jak? a za kolik? Orientation day naplánovaný od agentury na příští pátek ztrácí pomalu svůj význam. Začínáme se orientovat celkem slušně a pravděpodobně na schůzku dorazíme jako velmi ostřílení matadoři
Na jedné „poznávací“ procházce jsme na Granville Island objevili obří tržnici. Člověk tam najde úplně VŠECHNO – čerstvé a vyleštěné ovoce i zeleninu, bylinky, salámy, sýry, čerstvé ryby, čaje, pečivo, sladkosti… Matně si vzpomínán, že jsem chvilkama zírala s otevřenou pusou a občas vykřikla Jééé nebo Jůůů. Honza z toho tak odvařený nebyl, jednou se sice zastavil u salámů, ale stejně se mě snažil co nejrychleji odvést pryč z tržnice.
Kousek od tržnice se nachází přístav, kde jsme obdivovali obří jachty. Česká republika bohužel moře nemá a dovolená s jachtou na Mácháči není úplně to pravé, takže zůstane jenom u obdivování Měli jsme namířeno k místní vyhlášené rybí restauraci, když Honza z ničeho nic prohlásil: „Hele, támhle je tuleň.“ V duchu jsem si říkala, že už chudáček vidí z hladu i tuleně. Ale podívala jsem se pro jistotu směrem, kam Honza ukazoval. Opravdu tam plaval tuleň! Chvilku se vlnil na hladině, pak sebou jednou mrsknul a byl pryč. Zážitek z tuleně vystřídal zážitek z jídla Pochoutka Fish and chips v restauraci Go fish neměla chybu. Antlík a Baša doporučují smaženého platýze i lososa a dávají deset hvězdiček z deseti.
Výlet jsme ukončili u majáku poblíž námořního muzea. Maják, západ slunce, romantika a naše první keška v Kanadě Velmi úspěšné zakončení posledního slunečného dne.
Od čtvrtka stále prší, mírný déšť střídá vydatnější déšť a objevovat Vancouver v tomhle počasí se nám nechce. Bohužel upršená obloha v kombinaci se špatným wifi připojením nám neumožňují nahrát další fotky, takže si musíte počkat, až budeme mít zase hezky
Tak den cislo dve se podaril
Nejdriv jsme se prestehovali pres ulici do jineho hostelu, kde budeme 14 dni prebyvat. (pokoj jen pro nas i s koupelnou) Pak jsme se zucastnili workshopu v GO international, jak napsat spravne resume (= zkraceny zivotopis). Ted vime jak na to, tak uz ho jen napsat
Ukazalo se nam slunicko, tak jsme nevahali a vyrazili na vyhlidku – Lookout Vancouver, bylo to awesome! Fotky mluvi za vse
A taky sme tady potkali Aldakovo auto
PS: vyhlidku jsme navstivili i vecer, nocni fotky nahrajeme pozdeji (pac ten upload tady je hroznej)
Tak sme tady!!!
Pokoj v hostelu 2×3 metry pro šest lidí je trochu mazec, ale máme to jen na 2 noci tak to přežijem.
Během prvního dne jsme na kanadský sociálce zařídili SIN (Soial Insurance Number), u Rodgers kanadský simkarty, u Source adaptér do zásuvek a vyrazili trošku prozkoumat okolí.
Sice pršelo, ale nevadí. Už aby pořádně nakydalo
Vancouver je plnej olympiády, všude samé suvenýry a hadry s olympijskou tématikou…
a tenhle maskot je nejlepší: mukmuk
No a nakonec zase pár fotek:
