Ano, uz je to tak. Nejenom v Cechach je vedro jak v pekle. Konecne i my ve Vancouveru si muzeme uzit teploty nad dvacet sutpnu .
Po celem tydnu v praci uz jsme se vsichni tesili, jak se pekne rozvalime na plazi a budeme si uzivat leta. Na plaz jsme vyrazili kolem jedne hodiny, coz nebyl uplne nejchytrejsi tah. Za prve proto, ze parkoviste byla nacpana k prasknuti. Za druhe proto, ze po pisku mohl bez bot chodit jenom nekdo s azbestovymi chodidly. Pisek palil, hodne… Najit misto na plazi nebyl problem, takze jakmile jsme rozhodili deky, vrhly jsme se do oceanu. Protoze zrovna nastal priliv, tak voda nebyla uplne nejcistejsi. Ale i tak, prvni koupani v oceanu je prvni koupani v oceanu . Zbytek odpoledne pak probihal uz jenom pod palicim sluncem na dece. Sporadali jsme krevety od Klary a Michala, zahrali jsme si Bang, popijeli pivecko, kluci zvladli i beach volejbal a na konec jsme byli svedky zachranne akce jako vystrizene z nejakeho akcniho filmu. A co se stalo? Nejdriv jeden muz s megafonem poprosil asi sto lidi o vyklizeni kusu plaze, potom se na parkovisti objevili hasici a sanitka a na zaver priplulo obri vznasedlo, ktere dosedlo na vyklizenou plaz. Zachranari vytahli ze vznasedla nekoho na nositkach a za pet minut opet odpluli. Mezitim se jeste na nebi prehnala helikoptera, ktera udelala za zachranou akci peknou tecku. A hura domu, namazat spalena tela a spat!
Mame pred sebou posledni ctyri mesice a uz by bylo na case zacit s vylety a trosku poznat okoli Vancouveru.
Horseshoe Bay je mala vesnicka na severnim pobrezi Vancouveru. Znama je predevsim diky pristavu, ze ktereho odjizdeji trajekty na Victoria Island.
Z Horseshoe Bay jsme dosli do nedalekeho Whycliff Parku, kde jsme meli v umyslu najit kesku schovanou na malem ostruvku. Ostruvek bohuzel nebyl tak malinky, takze jsme nakonec nic nenasli. Nicmene jsme si udelali pekny piknik na cipu ostruvku a pri svace jsme pozorovali nejruznejsi lode, jachty, kajaky a jine plovouci dopravni porstredky, kterych se tam plavilo opravdu hodne. Cestou zpatky jsme vybirali nejzajimavejsi a nejhezci vilu, kterou si bud jednou koupime nebo postavime .
Kanada slavila 143. narozeniny a my jsme byli u toho . Canada day je kanadsky statni svatek, ktery se slavi od roku 1867, kdy byl podepsan Constitution Act (neboli kanadska Ustava). Constitution Act sjednotil Province of Canada (ta byla pozdeji rozdelena na Ontario a Quebec) a dve britske kolonie (Nova Scotia a New Brunswick) v jedno uzemi. Kanada se tak stala samostatnym kralovstvim, i kdyz byla a stale je pod formalnim „dohledem“ britske kralovny.
Oslavy probihaly ve velkem stylu od ruznych prehlidek a vystoupeni az po zaverecny ohnostroj. Nejvetsi radost z Canada day meli pravdepodobne prodavaci vlajek, odznacku a naramku s kanadskou symbolikou .
Vzhledem k tomu, ze jsem byla nemocna, tak jsem vetsinu Canada day stravila v posteli a role fotografa se ujal Honza. Schodou okolnosti se 1.cervence konala ve Vancouveru manifestace za legalizaci marihuany a zkuste uhodnout,kdo se ji take ucastnil. Ano, spravne, Honza byl u toho a tak si v galerii muzete prohlednout fotky z akce, ktere byste se asi normalne neucastnili . Na zaver dne jsme si pak udelali mini piknik na strese Hot Tomali, odkud jsme pozorovali naaadherny patnactiminutovy ohnostroj…
Pondelni kocovina po zlatem hokejovem finale se sla vychodit. Meli jsme volno, slunicko svitilo, tak jsme se vydali na Granville Island. Nejdriv v parku probehly hratky se samospousti v betonove stovce. Potom jsme se presunuli pod most, kde jsme fotili tri obri graffiti. Krasa. Mimochodem at koukam jak koukam, nikde jsem zatim nevidela na domech zadny cmaranice od sprejeru… Cestou kolem pristavu jsme se dobre nabastili (at zije lososovy burger!) a frceli jsme domu. Pekne stravene pondeli to bylo
Grafitti granvile island 1
Grafitti granvile island 2
Poznávání Vancouveru pokračuje, dnes představujeme Clevelandovu přehradu (Cleveland Dam), která se nachází v North Vancouveru v části zvané Capilano. Přehrada byla vybudována v roce 1954 na řece Capilano river a slouží jako zásobárna pitné vody pro přibližně 50 % Vancouveru.
Tolik popis, teď obrázky
Dneska me poprve po ceste do prace nekropili, tak sem neco malo vyfotil, abych se o to s Vami mohl podelit
Krasna cesta. Za 15 minut sem v praci.
Leden uz je z pulky za nami, takze je cas na novy prispevek
Vanoce
Na Vancouver se snesla vanocni atmosfera priblizne asi tyden pred Vanocemi, takze nebyl zas takovy problem prezit tohle silene obdobi. Clovek se mohl kochat vyzdobou na stromech, na domech, ve vylohach, na strese vyhlidky, na stavebnim jerabu, na vsem…
S Honzou jsme se na Vanoce nejak extra nepripravovali, trosku jsme se zasekli u vanocniho cukrovi, ktere nas bavilo vic nez bysme predpokladali. A jak bylo dobry! Slepovane veverky obrich rozmeru skakaly samy do pusy Soukromy Stedry vecer jsme meli uz 23. prosince, protoze 24. prosince jsme byli pozvani ke kamaradum na smazenou rybu a salat. Kazdy mel od Jeziska! pod vanocnim stromeckem jeden darek, za ktery jsme pak hromadne Jeziskovi podekovali Rano 25. prosince jsme pak dostali jeste jeden darek – modre nebe a zimni mrazivy vzduch. Aspon neco, kdyz uz se snih zapomnel ukazat. Nicmene Vanoce doma jsou proste jenom jedny…
Silvestr
Prislo mi, ze stejne jako Vanoce ani Silvestr Kanadani neprozivaji. Silvestrovsky vecer jsme stravili v pritomnosti pana Havany a pani Coly, kteri se postarali o vesely prubeh vecera a zaroven vesely vstup do noveho roku 2010. Nechtela jsem verit tomu, ze ani jedna kanadska domacnost si potaji nezapali domaci ohnostroj zakoupeny v China Town, takze kdyz televize oznamila pulnoc, koukla jsem z okna v 17. patre (vyborny vyhled na pulku mesta) a cekala a cekala a NIC. Ani prskavka. Smutny. Moje posledni nadeje na ohnostroj se ubira k zahajovacimu ceremonialu na Olympiade. Jestli ani tam ohnostroj nebude, tak uz pak vazne nevim
Ze silvestrovskeho vecera jsem se zotavovala az do 3. ledna. Nasledujici dny byly ve znameni dalsiho kola posilani resume a hledani zamestnani. Vyplatilo se! Mame praci a ted zacinaji zlate casy (doufam ).
Tak Peta se opet prochazela a foti ji to moc hezky, co rikate?
Už pět dní tu máme úplně modro a díky tomu se „Skleněné město“ fotí samo.
Tento příspěvek se obejde bez komentáře. Krásná procházka po pláži kousek od centra Vancouveru
